Chlebounoviny

Slušnost Českých drah

Pátek 9. 12. 2011

Čtvrtek navečer, železniční stanice Praha-Smíchov: Stojím ve frontě na jízdenku a paní přede mnou kupuje lístky snad na půl roku. Otevřená je jenom jedna pokladna, a tak mi nezbývá než čekat. Vlak dobíhám s jazykem na vestě.

Pátek (o den později), tamtéž: Poučen včerejší zkušeností dorážím na nádraží s dostatečnou rezervou. Otevřeny jsou pokladny dvě, ale u té mojí jsou zase jako na potvoru zákazníci lačnící poznávat krásy vlasti z kupé vlaků Českých drah. Fronta utěšeně narůstá s přibývajícím časem stejně jako u té druhé. Do odjezdu posledního vlaku, na který navazuje přípoj, zbývají takřka vteřiny. Když nastoupím bez jízdenky, průvodčí mi to vosolí a místo 29 zaplatím 69 korun.

Chci se jako agent vmísit mezi nákupy studentek přede mnou a žádám o vydání kýženého papíru, na který mám nárok nejen jako zákazník, ale hlavně jako daňový poplatník. Bez úspěchu. Pokladní nespěchá a zjevně ze mě má ohromnou bžundu a spolu s ní i nějaká osoba, která s ní v kukani klábosí. Kdyby byla co k čemu, říkám si v posledním záchvěvu naděje, otevře vedlejší okénko a bude tam obsluhovat, aby stejný osud jako mě nepotkal i ostatní cestující. Jenže to ji ani nenapadne, zjevně na to nemá směrnici. Můj soukromý tip ale je, že nejde o kolegyni, nýbrž o kamarádku, která si s ní přišla pokecat.

Kašlu na odtajněné know-how a ptám se, proč nemůžou otevřít další pokladnu, ale opáčí, že jí to říkat nemám. Žádám tedy, ať mi zavolá šéfa. Ten tam ale není, kdo by taky byl v pátek ve tři čtvrtě na pět v ČD v práci, když je vedoucí a na Nově za chvíli začíná skvělý nekonečný seriál ulice, že? Říkám, že potřebuju stihnout autobus, jinak že budu muset jít pěšky, protože taxíka mi zjevně neproplatí. Dál ze mě má srandu a nejvíc se může potrhat, když mě studentka nakupující přede mnou napomíná, že je moje chyba, že jsem si nepořídil měsíční, jako by si ona taky kupovala měsíční do té Ostravy, nebo kam to jede, a má radost, že se jí někdo zastal. A že já odcházím s jízdenkou, zatímco vlak už stojí na peronu, bez jakéhokoli náznaku omluvy nebo pochopení.

Ale já nakonec chápu je – všechny ty pokladní, uklízečky, svačinářky, jejich šéfy a nadšéfy a jejich šéfy. Všechny lidi museli patrně odvelet na trať do Ostravy, aby už konečně ukázali co proto tomu zpupnému Jančurovi, co si dovolil vnést do jejich předluženého lehára trochu konkurence.

Zapadlo do chlívku Srážka s hegešem.