Chlebounoviny

Světák grand

chleboun — Sat, 12 May 2012 22:31:23 +0000

Tuhle příhodu musím zaznamenat. V nočním autobusu z letiště jsem pochopitelně cestoval s těmi, co se mnou letěli z Madridu. Skupina třech mladých Španělů, dvě holky a jeden kluk, právě dostávali jazykovou průpravu na pouť českými hospodami. Jak se řekne malé pivo, ta slečna věděla, ale nad cerveza grande tápala. „Servesa grande?“ ujistil jsem se, a když potvrdila, vypálil jsem jako světák „velké pivo“. Pobavil jsem tím půl autobusu a ukázal se jako pořádný kus světáka.

Praha

chleboun — Sat, 12 May 2012 21:52:39 +0000

Tak zase doma. Z třicetistupňových veder v desetistupňovém
mrazu. Co tu vlastně dělám?

Flamengo

chleboun — Sat, 12 May 2012 12:11:06 +0000

Toreadory jsem sice v Madridu neviděl a flamengo jsem se taky nenaučil, ale k tomu druhému jsem měl trochu blíž. Teď ještě sedím ve své oblíbené kavárně Tijcal kousek nad Puerta del Sol, snažím se dohnat pár posledních textů a za několik hodin se vydám na letiště. Ještě před půlnocí budu v Praze. Takový je dnešní svět. Ač jsem Madrid na začátku vnímal rozpačitě a poněkud nespravedlivě ho srovnával s Barcelonou i Lisabonem, jsem přesvědčený, že tu nejsem naposledy. To město má kouzlo a náboj, a navíc je tady toho k vidění víc než ve spoustě jiných destinací.

Campeones

chleboun — Fri, 11 May 2012 13:23:40 +0000

Nemůžu se nezmínit o včerejším pozdně večerním zážitku, který byl gurmánsko-fotbalovou směsicí. Madridské Atlético vyhrálo ve středu nad Athleticem Bilbao v bukurešťském finále Evropské ligy ve fotbalu (já to nevěděl, nechal jsem si to zjistit, až když byl kolem Puerta del Sol hluk). A včera se fotbalisti vrátili domů a všichni Madriďané pompézně oslavovali – spanilá jízda mužstva za policejního doprovodu, který nerespektoval dopravní značky mluví sama za sebe.

Nedbaje všeobecného veselí hledal jsem nějaký vhodný podnik, kde bych na večer složil hlavu a bolavé nohy a konečně zase chvíli psal. Objevil jsem madridský ráj kavárenských, pivnicových a jiných povalečů: kolem docela velkého náměstí Plaza de Santa Ana je jeden podnik vedle druhého a všechny pochopitelně nabízejí tapas, některé dokonce srozumitelně a za velmi přijatelnou cenu. Já jsem ale skončil v jedné z přiléhajících ulic, kde jsem objevil hospodu 95 TODO CORAZON. Nejdříve se na mě dívali nedůvěřivě. Začal jsem kafem a zapnul si notebook. Když doba pokročila a já jsem byl v dobrém rozmaru, požádal jsem číšníka o láhev vína. Trochu se podivil, že chci tolik, ale ostatně náš host náš bůh, jak tady ve Španělsku platí. Když už jsem se rozhlížel, co bych si k tomu dal dobrého, přistál u mě talíř patatas fritas (smažených brambor) na účet podniku.

Psalo se mi dobře a zhruba za hodinu jsem dostal další pozornost, quiche z brambor a tuňáka. Mohu vřele doporučit, protože ačkoli to nevypadalo úplně vábně (fotka je ze starého mobilu, takže tomu moc nepřidá), chutnalo to výtečně!

Nemohl jsem to nechat jen tak a další porci jsem si objednal. Šlo o jamón ibérco con cebolla caramelizadab (pyrenejskou šunku s karamelizovanou cibulí), podávanou na toustu. Šunka je tady velmi oblíbená potravina a v Madridu má několik „muzeí“ (prodejen specializovaných právě ta ni).

Zakončit jsem chtěl něčím tradičnějším, navíc jsem se chtěl ještě revanšovat, a tak jsem si objednal gulas del norte con salsa tártara (severní guláš s tatarskou omáčkou). Říkal jsem si, že když je guláš v Německu, proč by ho nemohli mít i tady, a těšil jsem se na poslední večerní porcičku. Mezitím jsem ale byl přinucen – aniž bych nějak zvlášť protestoval – oslavit s místními vítězství Altética. Skandovali jsme, skákali a ti lidi ze mě měli docela bžundu. Ale nemysleli to zle, jen jsme si vůbec nerozuměli, i když oceňovali, že zpívat umím dobře a opakovat skandování taky.

Číšník mezitím něco strouhal, krájel a drhnul, a když začal smažit, věděl jsem, že je zle. Hospodou se linula vůně mořské potvory. A tu jsem taky – neidentifikovatelnou – vzápětí dostal na talíři. S díky jsem odmítl, protože to by můj žaludek v pokročilou dobu nepojal.

A víte co? Nakonec jsem platil jen za tu jedinou porci, kterou jsem objednal a snědl. Asi byli rádi, že jsem šel konečně domů, protože se mě asi půl hodiny po půlnoci taktně zeptali (Španělé!), jestli hodlám tu hospodu zavírat.:-)

Oběd v Maltě

chleboun — Thu, 10 May 2012 17:24:55 +0000

V Maltézském kříži jsem si dnes dal marinovanou panenku (lomo adobado). S hranolky, salátem a sklenkou vína vyšla na 6 eur. A pak jsem poblíž objevil jak Babičku, tak spoustu neuvěřitelně stylových hospod a tapas barů.

Dnešní oběd

chleboun — Wed, 09 May 2012 16:11:42 +0000

Pravda, trochu pozdní, ale Španělé z toho rozhodně špatní nebudou. Dnes jsem si dal z krabičky salchichas al vino, tedy klobásy na víně, za 3,50. Za tu cenu jich bylo jak pro tři. Ten Madrid mě nepřestává fascinovat prakticky nekončící nabídkou mnoha druhů jídel.

Madridská čtyřka

chleboun — Wed, 09 May 2012 13:59:39 +0000

Svou lásku střežím v srdci neochvějně,
ač vždycky jinak, přesto pořád stejně.
Pro všechny bolesti a žalů důsledky
nečekám od ní pražádné výsledky.

*

Ta vášeň, co mi ještě z tebe zbyla,
je krutě zpitá, však o to víc rozpustilá
a já ji toužím uchovat si navždy vcelku,
pro tvoji lásku, pro tebe, pro Mazlenku.

*

Na čísle, kde jsi vždycky byla ty,
je dnes jen ticho a jen smutek proklatý
a prázdno, jako když se slehne zem.
Pověz mi, milá, kam teď pojedem?

*

Mám tu tvou košilku a v hlavě pěkný zmatek,
spíš místo Madridu měl jsem letět do Benátek
a v návalu náhlé bezbřehé odlišnosti
zmáchat svou náladu v laguně do sytosti.

Tapas na Gran Vía

chleboun — Tue, 08 May 2012 20:29:27 +0000

Na Gran Vía kousek od Plaza de Espaňa je tapas bar s názvem Tapas 44 (mají tam dost položek – hádejte kolik). Pracuje tam Španěl, co má matku Polku, takže jsme si trochu popovídali po slovansku.

A malá literární otázka na závěr. Poznáme, kdo je tohle?

Několik podob tapas

chleboun — Tue, 08 May 2012 20:20:32 +0000

Poslední včerejší porci vyfocenou nemám, protože jsem to fotil mobilem, ale byly to jen dva druhy bramborového salátu. Je až s podivem, jak hodně si tady na bramborách zakládají. Ochutnávka skončila vydatným provětráním peněženky a málem prasknutím.

Dnešní menu

chleboun — Mon, 07 May 2012 16:06:25 +0000

Dnes jsem se konečně dostal k tomu, abych dělal to, kvůli čemu jsem se do Madridu vydal – psal jsem. Několik hodin strávených venku u stolku příjemné kavárny s velmi milou obsluhou (byť s podivným přízvukem, takže jsme se s tím Peruáncem dorozumívali, jak to šlo) mi ještě víc zpříjemnilo denní menu a závěrečný účet. Za cenu víc než neopakovatelnou (rozhodně ne v Praze) jsem měl tři chody:

Nejprve smažená rýže neboli arroz chaufa (vypadá to jako rizoto, což je pravda, ale rýže byla opravdu smažená, v jídle byla směsice všeho možného, a navíc to bylo ochucené opravdu velmi unikátně)…

… potom pečené kuře neboli pollo al horno ochucené decentně, ale udělané tak akorát…

… a nakonec španělský dezert s názvem arroz con leche (ano, hádáte správně, zase rýže; ve své podstatě se jedná o rýžovou kaši, jen zředěnou, vychlazenou a navrchu posypanou skořicí).

A to jsem z nich ještě v ceně, aniž bych dyndal příliš, vymámil skleničku červeného. A už jsem jim slíbil, že jsem byl spokojen a zítra přijdu zase. (Mám to takřka za rohem, je tu výhled na jednu z nejrušnějších ulic v Madridu Calle de Fuencarral – tam dokonce bydlím – a docela dobře se tam píše.)