Chlebounoviny

Záznamy v chlívku 'Život'

Dnešní oběd

Pravda, trochu pozdní, ale Španělé z toho rozhodně špatní nebudou. Dnes jsem si dal z krabičky salchichas al vino, tedy klobásy na víně, za 3,50. Za tu cenu jich bylo jak pro tři. Ten Madrid mě nepřestává fascinovat prakticky nekončící nabídkou mnoha druhů jídel.

Blinknout Květen 9th, 2012

Madridská čtyřka

Svou lásku střežím v srdci neochvějně,
ač vždycky jinak, přesto pořád stejně.
Pro všechny bolesti a žalů důsledky
nečekám od ní pražádné výsledky.

*

Ta vášeň, co mi ještě z tebe zbyla,
je krutě zpitá, však o to víc rozpustilá
a já ji toužím uchovat si navždy vcelku,
pro tvoji lásku, pro tebe, pro Mazlenku.

*

Na čísle, kde jsi vždycky byla ty,
je dnes jen ticho a jen smutek proklatý
a prázdno, jako když se slehne zem.
Pověz mi, milá, kam teď pojedem?

*

Mám tu tvou košilku a v hlavě pěkný zmatek,
spíš místo Madridu měl jsem letět do Benátek
a v návalu náhlé bezbřehé odlišnosti
zmáchat svou náladu v laguně do sytosti.

Blinknout Květen 9th, 2012

Tapas na Gran Vía

Na Gran Vía kousek od Plaza de Espaňa je tapas bar s názvem Tapas 44 (mají tam dost položek – hádejte kolik). Pracuje tam Španěl, co má matku Polku, takže jsme si trochu popovídali po slovansku.

Tapas 44, Gran Vía, Madrid

tapas losos

A malá literární otázka na závěr. Poznáme, kdo je tohle?

Cervantes

Blinknout Květen 8th, 2012

Několik podob tapas

Poslední včerejší porci vyfocenou nemám, protože jsem to fotil mobilem, ale byly to jen dva druhy bramborového salátu. Je až s podivem, jak hodně si tady na bramborách zakládají. Ochutnávka skončila vydatným provětráním peněženky a málem prasknutím.

tapas

tapas

tapas

Blinknout Květen 8th, 2012

Dnešní menu

Dnes jsem se konečně dostal k tomu, abych dělal to, kvůli čemu jsem se do Madridu vydal – psal jsem. Několik hodin strávených venku u stolku příjemné kavárny s velmi milou obsluhou (byť s podivným přízvukem, takže jsme se s tím Peruáncem dorozumívali, jak to šlo) mi ještě víc zpříjemnilo denní menu a závěrečný účet. Za cenu víc než neopakovatelnou (rozhodně ne v Praze) jsem měl tři chody:

Nejprve smažená rýže neboli arroz chaufa (vypadá to jako rizoto, což je pravda, ale rýže byla opravdu smažená, v jídle byla směsice všeho možného, a navíc to bylo ochucené opravdu velmi unikátně)…

… potom pečené kuře neboli pollo al horno ochucené decentně, ale udělané tak akorát…

… a nakonec španělský dezert s názvem arroz con leche (ano, hádáte správně, zase rýže; ve své podstatě se jedná o rýžovou kaši, jen zředěnou, vychlazenou a navrchu posypanou skořicí).

A to jsem z nich ještě v ceně, aniž bych dyndal příliš, vymámil skleničku červeného. A už jsem jim slíbil, že jsem byl spokojen a zítra přijdu zase. (Mám to takřka za rohem, je tu výhled na jednu z nejrušnějších ulic v Madridu Calle de Fuencarral – tam dokonce bydlím – a docela dobře se tam píše.)