Z beránka vlkem
Uznávám, že jsem magor, o čemž by starosta Josef
Marhoul mohl vyprávět donekonečna, kdyby našel dostatek posluchačů,
kteří by moje příběhy ještě neznali. Jenže následující historka je
veskrze úsměvná, a kdybych nebyl takový hnidopich, těžko bych to někdy zažil.
Připravuju nový projekt, který zase udělá díru do českého
internetu, a protože jsem líný, jak se na správného velkopodnikatele
sluší a patří, a chci si některé věci ulehčit, rozhodl jsem se, že se
podívám po nějaké instantní šabloně, kterou koupím, a budu se raději
věnovat užitečnějším věcem. Po chvilce googlování jsem narazil na
jednu opravdu sexy, kterou prodává Template Monster. V balíku, který
od nich kupující dostane, sice není úplně všechno, co prezentují
v demu, ale to nevadí – zbytek jsem schopný si i při rychle
chřadnoucí paměti, co se HTML a CSS týká, ohnout a přizpůsobit sám. Ta
grafika je naprosto úchvatná a za cenu 180 dolarů drobné úsilí
rozhodně stojí. A tak jsem se rozhodl, že si v klidu domova sednu
k internetu, opíšu do platební brány několik čísel z karty a
během deseti minut mám zip se soubory v mailu. Ostatně podobně to
bylo, když jsem nakupoval nějaký software nebo šablony pro můj oblíbený,
byť těžkotonážní Wordpress.
Registrace na webu prodejce šablon ale neumožňuje zadat firemní
údaje, a protože já už nějaký čas pobývám na světě
v permanentní obavě z finančního
úřadu (Radovan Krejčíř není můj kamarád), pro jistotu jsem se
v chatovacím okně toho Šablonového Netvora zeptal, jestli mi vystaví
fakturu na firmu. Tři operátoři, kteří si mě postupně převzali,
protože každý má na konverzaci vyhrazených deset minut, a kterým jsem
vždycky musel zopakovat už jednou poslané dotazy, mě ujistili, že ano, ale
až potom, co zaplatím. Ta jejich urputnost – pošli peníze a pak to
zařídíme – mě vyprovokovala k ostražitosti. Nedávno jsem
totiž z Moldávie, kde se kupují báječné šablony pro Wordpress,
dostal fakturu zvící několik řádků, z nichž by se agilní ouřada
z finančního úřadu pomátl a nechal mě zavřít na deset let za
nactiutrhání. Tak jsem v tom chvíli šťoural a trochu mi to smrdělo,
zvlášť když moje zkušenosti s kupováním čehokoli a komunikováním
s kdekým jsou poslední dobou stručně řečeno tristní až ponuré.
Hlavně mě udivovalo, že slibují, že fakturu dostanu, aniž by bylo kam
zapsat jméno firmy.
Jenže pak došlo k dramatickému zvratu. Řekl jsem
si, že jako velkopodnikateli mi může být jedno, co s těmi
180 dolary bude, kde je vezmu a jak je zaúčtuju, a tak jsem objednal a
těšil se, že šablona bude a už zítra budu směle kráčet ke kráteru do
českého internetu. Jenže nějaký infobox mi napsal, že kvůli
internetovým podvodům si ještě objednávku ověří, a to tím, že mi
zavolají. Je pravda, že jen těsně po tom, co jsem objednal, mi někdo
neidentifikovatelný volal, ale to bylo z českého čísla, takže
pochybuju, že to byl někdo od nich. Asi za hodinu, jsa roztřesen
netrpělivostí, jsem jim přes chat napsal, že mám problém se zaplacením,
a zeptal se, co se mnou bude. Trochu jsem je podezříval, že když jsem je
měl za podvodníky já, tak teď mi to dají sežrat a budou se ke mně chovat
podobně. Operátor mi napsal, že si mě musí ověřit, a tak mám poslat
kopii řidičáku nebo pasu. To už jsem se cítil asi jako nějaký světový
arciterorista. Vztek se mísil se strachem, kam tohle dojde a že teď nebudu
mít v patách jen berní úředníky, ale i CIA, FBI a CI5, nebo mi
naopak za oceánem vygumují identitu a konečně budu pan Nikdo.
Asi při dvouhodinové komunikaci s Dominicem, jemuž budiž
přičteno k dobru, že byl docela trpělivý, jsem zjistil, že si
standardně prvně objednávající prověřují, protože prodávají
elektronické produkty, a nikoli něco hmatatelného, a že při dalších
obchodech mě už nic takového nečeká. Vymáčkl jsem ze sebe poslední
vzpomínky na hodiny anglické gramatiky a napsal mu, že jsem první obchod
udělat chtěl, patrně jediný, ale že asi neudělám ani ten. A taky
jsem zjistil, že Template Monster o sobě na webu, kde jsem danou
šablonu našel, neuvádí vůbec nic, že se vlastně nejedná o Template
Monster, ale Artvertex, Inc. (tuhle jsem musel jednomu klientovi vysvětlovat
vztah mezi názvy Plow & Piston a imprimis) a fakturu mi bude vystavovat
template-help.com. Šablonu jsem přitom objednával na templatetuning.com (něco mi to připomíná, ale
jen vzdáleně…). To všechno ale na naléhání.
Chudáku Dominicovi v jednu chvíli ujely nervy, i když se do
té doby držel statečně, a dvakrát mi dokonce zavolal. Jenže konverzovat
s někým, koho nevidím, mi vůbec nejde – a přiznám se, že
i kdybych se na něho díval, stejně bychom si asi neporozuměli, přece
jenom angličtina je angličtina a on měl tři hodiny odpoledne, zatímco já
půlnoc (tím ale rozhodně nesnímám vinu ze své jazykové paraplegie).
A nejvíc mu nervy ujely, když jsem mu napsal, že jsem rozpačitý,
protože po mně chce identifikaci firma, která o sobě na webu nemá
žádné informace, a že je vůbec neznám. „Are you serious?“
zeptal se a poučil mě, že jsou nejvýznamnější firma v oboru a na
trhu jsou deset let. Když mi napsal, že oni zase neznají mě, podivil jsem
se pro změnu já – že už jsem na světě 38 let – a poslal
mu odkazy na svůj web (pevně doufám, že ničemu nerozuměl, to už by po
mně ani tu legitimaci nechtěl).
Takže celkem zajímavý rozhovor, až na to, že by se z něj měli
poučit ti, kdo si myslí, že kupovat přes internet je nuda spočívající
v několikerém zaklikání. Někdy to může být psina.
A jak to dopadne? Už se chystám skenovat řidičák, protože za to
dobrodružství to stojí a ta šablona je vážně sexy. Promiň,
Lauro!
Blinknout Březen 16th, 2012
